Majetek církve(Property of The Church)

Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, str.121-2

Nepřizpůsobujte se světu, požaduje papež. Ale nepřizpůsobila se také církev až příliš? Zdá se, že lpí na zajištění svých dědičných statků, investuje mnoho peněz, času i energie na udržení nemovitostí. Neměla by místo toho spíše více objasňovat, v čem je její nabídka spásy?
V tom bych vám dal za pravdu. Také v církvi je setrvačnost velmi silně zakořeněna. Proto má sklon hájit jednou získaný majetek a pozice.
Schopnost uskrovnit se a nechat se prořezat není správně rozvinuta. Myslím si, že se to týká také nás v Německu. Máme tu daleko více církevních institucí, než dokážeme pokrýt církevním duchem. A právě tím ztrácí církev svůj kredit, že zachovává institucionální strukturu, i když vlastně za ní už vlastně nic nestojí. Tak vzniká dojem, že v nějaké nemocnici nebo například v nějaké škole jsou lidé jakoby zavazováni k církevnímu postoji jen proto, že právě církev je vlastníkem a má rozhodující slovo. Zde by se opravdu mělo zpytovat svědomí. Bohužel tomu bylo v dějinách vždycky tak, že ani církev neměla schopnost sama se zbavovat pozemských statků, nýbrž že jí musely být vždy znovu odnímány, což jí bylo potom ku prospěchu.
Někdy to bylo zase trochu jinak; mám na mysli odluku církve od státu ve Francii za Pia X. se vyjádřil, že "statek" církev je důležitější než její pozemské statky. Zbavujeme se svých pozemských statků, protože musíme hájit svůj "statek". To jsou podle mého názoru důležitá slova, která si musíme vždy znovu připomínat.